Daniel Stach

Čtou se těžko vědecké práce o částicové fyzice? Ve srovnání se čtením o případech bývalého šéfa tzv. mordparty, plukovníka Jiřího Markoviče ne.

Některé popisy vražd jsou hodně.. ..drsné.. .. s Pavlínou, se kterou připravujeme materiály na vysílání, jsme si několikrát až nevěřícně říkali: "Četl(a) jsi TOHLE??" O to důležitější je ale i o takových případech mluvit s odborníkem.

Místo táty hrál kulečník a během několika partií se nechal přemluvit, aby si podal žádost o přijetí k VB. Když si ho vyhlédli pro práci v Praze, ptali se: "Fandíš Spartě, nebo Slavii?" Odpověděl: "Slávii." A tak začal pracovat na Praze 10.

Jeho první případ bylo tělo nalezené bez hlavy. Pak řešil i ty z nejbrutálnějších vražd v české historii. Po jeho vyšetřování byli odsouzeni psychopati i sadisté. S jedním se dál stýká, pro dalšího byl náhradní rodinou.

Plukovník Jiří Markovič byl lidský, skromný a sebekritický. Ve vysílání a i mimo něj. Ve své práci pořád hledal spravedlnost, snažil se objasnit různě hrůzné vraždy. A nepřišel o svůj optimismus. Ať to tak vždy platí

31.8.2016
Odešla paní Věra Čáslavská.

(Sportovní) osobnost, kterou si budu pamatovat jinak, než většina ostatních.

Sedminásobná olympijská vítězka, po olympijských hrách v Mexiku 1968 vyhlášena jako nejlepší sportovkyně světa, čtyřnásobná mistryně světa, jedenáctinásobná mistryně Evropy. Gymnastka, která získala celkem 140 medailí - 97 zlatých, 32 stříbrných, 11 bronzových.

Ta, která podepsala manifest Dva tisíce slov a svůj podpis NEodvolala, která se tzv. Tichým protestem postavila proti okupaci Československa, která pracovala s Václavem Havlem.

Myslím, že spousta lidí po celém světě si ji bude pamatovat jako fenomenální sportovkyni, která ukázala, že sportovci nemusí měnit svět jen sportem. Ale také svým přístupem a odvahou i mimo dohled sportovních rozhodčích.

Osobně budu tohle všechno mít v hlavě, ale sám si ji budu pamatovat trochu jinak.

"Prosím, zavolejte mi 13. ledna," odpověděla Věra Čáslavská, když ji v prosinci Pavli zvala do prvního únorového vysílání Hyde Parku Civilizace. Ptal jsem se "proč zrovna 13.?" "Myslím, že bude po nějakém vyšetření a snad to dobře dopadne, aby mohla přijít," odpověděla mi Pavli. Znovu jí volala 14. ledna a pak nám v týmu říkala: "Paní Čáslavská přijde!" Vyšetření moc dobře nedopadlo, ale paní Čáslavská moc chtěla do Hyde Parku Civilizace přijít.

Přišla v balerínách, které před studiem vyměnila za boty na podpatku se slovy "jako gymnastka se na nich hodinu v pohodě udržím." Ve studiu pak chtěla zůstat stát, židli jsme dali pryč.

Popisoval jsem jí, jak bude rozhovor probíhat, co všechno bychom chtěli probrat. Soustředěně poslouchala, ale přitom se stále usmívala. Měla radost.

Když začal rozhovor, hned mě překvapila odpovědí na pozdrav slovy: "Pro mě je velkou ctí, že mohu být zde u Vás ve vašem pořadu Hyde Park Civilizace." A přidala gratulaci k Ceně Václava Havla. Hrozně jsem se červenal a těžko hledal slova.

Do vysílání přinesla i japonský meč, který dostala od japonské rodiny po Hrách v Tokiu. Pokud vím, jiná žena nikde na světě samurajský meč nedostala. Je to úžasná vzácnost a jí zajímalo, jestli ten meč někomu v minulosti neublížil... Neublížil.

Otevřeně mluvila o problémech, kterými během života prošla, o těžkých rozhodnutích i vážných důsledcích. Mluvila o své nemoci i o přístupu s jakým s ní bojuje.

Nejvíc si ale budu pamatovat jiný okamžik a hlavně jiný pocit. Bylo po vysílání a seděli jsme s kolegy před studiem. Paní Čáslavská nám podepisovala knížky a povídala. Vyprávěla o svém životě, o klíčových okamžicích s takovou lidskostí, jakou člověk pozná málokdy. Pamatuji si, co říkala, co všechno nám prozradila. Nejvíc si ale pamatuji a budu pamatovat pocit, který jsem měl. Ona měla radost. Byla šťastná. Štastná.

Nezapomenu na tenhle pocit a jednu její větu, která ji podle mě vystihuje víc, než cokoli jiného.

"Rozhodla jsem se, že to prostě nevzdám."